Problém "cogito, ergo sum"

To chci

Autor pojednání chce doplnit Descartův princip „cogito, ergo sum“, resp. „ego sum, ego existo“, jeho prehistorií. Staví otázku: jak to, že žádného antického skeptika nenapadlo, že mé já je nepochybné, zatímco u sv. Augustina najdeme myšlenku o nepochybné jistotě sebe sama třikrát. Tato jistota se týká psychofyzické osoby, nikoli vědomí samého jako u Descarta, nicméně autor má za to, že k stanovení jistoty sebe sama přispělo zabývání se sebou samým v náboženské reflexi. Tím je získán pro já vlastní prostor mimo působení věcí. Na tento intenzivní vnitřní život křesťana navázalo světské umění v lyrice trubadúrů, v poezii, v epice u Ariosta a Torquata Tassa atd. Zpochybnění věrohodnosti smyslových kvalit v první polovině 17. století přispělo ke koncepci „uzavřeného vědomí“. Druhou rovinu rozboru tvoří konfrontace mezi starověkým založením poznání v tom, co je poznáváno, a mezi novověkým založením poznání v poznávacím vědomí. Hegel obnovuje antický vzorec poznání, nicméně považuje novověké stanovisko vědomí za součást cesty poznání k „absolutnímu vědění“ … celý popis

Podrobná bibliografie

Hlavní autor:

Milan Sobotka, 1927-2024

Typ dokumentu:

Články

Publikováno v:

Filosofický časopis. -- ISSN 0015-1831. -- Roč. 56, č. 4 (2008), s. 489-499

Témata:

Descartes, René, > 1596-1650

Aristotelés, > 384 př. Kr.-322 př. Kr.

Augustin, > svatý, > 354-430

Hegel, Georg Wilhelm Friedrich, > 1770-1831

vědomí

subjekt (filozofie)

já (filozofie)

antická filozofie

novověká filozofie

consciousness

subject (philosophy)

ancient philosophy

modern philosophy

ego

cogito

Popis jednotky:

Abstract © vydavatel